Komplikace porodního hojení hráze (perinea)
Komplikace porodního poranění hráze (perinea)
Okolo 85% žen po vaginálním porodu má nějakou formu porodního poranění hráze (perinea) nebo struktur pánevního dna. Vzhledem k tak vysokému počtu těchto poranění a rozsahu všech možných komplikací, není známo, v jak velkém procentu žen po vaginálním porodu dojde k nějakému problému. Lze ale očekávat, že tento počet bude velký.
I po porodu, při kterém hráz nebyla vůbec poraněna, 42% žen vnímá bolest v této oblasti a u každé deváté tato bolest přetrvává i po týdnu. Až 2/3 z těchto žen, které neměly žádné porodní poranění, registruje bolest při prvním pohlavním styku po porodu a tato bolest přetrvává u každé sedmé ženy i v období jednoho roku po porodu.
Lze tedy očekávat, že problémy s hrází po porodu jsou velmi časté, a že velká většina žen tyto potíže tají a dlouhodobě se jimi trápí, i když v mnoha případech bychom jim mohli pomoci.
Následující text má být proto povzbuzením pro Vás všechny, které nějaké potíže se svým pánevním dnem po porodu máte, abyste se nebály nás kontaktovat. Věříme, že vždy se najde nějaká metoda, která Vám přinese zlepšení Vašeho poporodního zdraví.
Co je příčinou
Porodní trauma je poranění vzniklé z přepjetí hráze při vlastním porodu hlavičky miminka nebo jeho ramének. Komplikací je poté jeho neadekvátní hojení.
Funkční komplikací porodního poranění perinea je křehkost (fragilita) perinea s opakovaným natržením a krvácení, bolest hráze (spontánní či kontaktní), dyspareunie (bolest při pohlavním styku) nebo naopak nedostatečné vnímání pohlavního styku, případně anální inkontinence, poporodní vznik hemoroidů nebo krvácení po stolici. Vedlejším častým problémem je únik moči.
Obecně platí, že čím je větší porodní poranění, tím je větší riziko nějakého problému.
Většina žen problémy s hrází po porodu tají a dlouhodobě se jimi trápí.
Typy porodního poranění
Samovolné, spontánní natržení hráze (ruptura perinea)
Ruptura hráze má čtyři stupně:
1. stupeň je poranění kůže a podkoží
2. stupeň je poranění svalů hráze mimo řitní svěrač (anální sfinkter)
3. stupeň je poranění řitního svěrače
4. stupeň znamená i poranění stěny konečníku
Nástřih hráze (episiotomie) má být prováděn pro urychlení porodu při fetálním distressu (ohrožení miminka, které je hodnoceno srdeční frekvencí) nebo pro snížení rizika poranění řitního svěrače při nutnosti operačního vaginálního porodu. Mezinárodní klasifikace tohoto nástřihu a rovněž jeho adekvátní ošetření byly vytvořeny také členy našeho týmu a jsou k dispozici na těchto odkazech odkazu.
Poranění řitního svěrače je třetím a čtvrtým stupněm poranění hráze. Dělí se dále na:
3A. stupeň je poranění zevního řitního svěrače v rozsahu méně než 50%
3B. stupeň je poranění zevního řitního svěrače v rozsahu více než 50%
3C. stupeň je poranění vnitřního řitního svěrače
4. stupeň je poranění stěny konečníku (rekta)
· Současně s poranění hráze může dojít k poranění
poševní stěny
stydkých pysků
oblasti v okolí močové trubice
oblasti v okolí clitoris
Typy komplikací hojení hráze (viz odkaz):
Infekce
Infekce v porodnické ráně se vyskytuje s frekvencí 0,1 – 23,6% podle typu poranění kvalitě poporodní péče. Ne vždy lze prokázat zánět pomocí mikrobiologického vyšetření.
Dehiscence
Dehiscence je rozvolnění okrajů sešitého poranění se vznikem sekundárního defektu. Velmi často je dehiscence následkem předchozí infekce.
Granulační tkáň
Granulační tkáň posléze zaplňuje defekt vzniklý rozvolněním okrajů. Jedná se vlastně sekundární hojení. Některé ženy mají však tendenci k tomuto typu hojení i primárně, tedy bez infekce či dehiscence.
Jak se problém diagnostikuje
Hlavními, ale ne jedinými příznaky, jsou bolest a krvácení. Diagnóza je učiněna kombinací odborného pohledu na typ porodního poranění a následného hojení. Důležitá, i když ne zásadní, je rovněž znalost průběhu vlastního porodu.
Jak se problém řeší
Problém je řešen podle typu defektu a podle vlastních funkčních potíží. V případě infekce je zásadní celková antibiotická léčba, ale rovněž léčba lokální s důrazem na hygienu v oblasti, kde se infekce vyskytuje velmi blízko řitního otvoru a může tedy přicházet do kontaktu se stolicí. Sedací bylinné koupele, např. hamamelis (vilínové listy, kůra, větvičky), dubová kůra, řepík, atd. s následným osušením mají adstringentní a antiseptické účinky. Někdy je možné je použít ve formě masti či balzámu.
Velmi často v krátkém období poté následuje sekundární chirurgická korekce, kdy je nutno provést débridement, což znamená odstranění mrtvé, zánětem změněné a méněcenné tkáně na okrajích defektu. Následuje sblížení okrajů rány pomocí několika vstřebatelných stehů.
V některých případech lze využít i jiného přístupu, napři lokálního využití laseru. Je nutné zdůraznit, že tyto nové metody nejsou zatím dostatečně vědecky ověřeny, neměly by však aktuální stav ničím dále zhoršit.
Funkční potíže se řeší podle konkrétního problému. Odkazujeme proto na adekvátní webovou stránku.
Rizika operace, pooperační péče
Pooperačně je nutná pečlivá opakovaná kontrola, neboť riziko opakování komplikace hojení je rozhodně vyšší. Častěji než v nekomplikovaných případech je pooperační nasazení antibiotik a pečlivá lokální péče v rozsahu, který byl zmíněn již předoperačně.
Pracovní neschopnost
Délka pracovní neschopnosti je dána obtížností operačního zákroku. Obvykle trvá do kompletního zhojení. Doma je třeba zachovávat klidový režim nutný k řádnému hojení a rekonvalescenci po operaci. V případě potíží (bolesti, zarudnutí, krvácení, horečka) doporučujeme okamžitou kontrolu. Plánovaná kontrola je individuální dle rozsahu léčby.