Problém s gynekologickou píštělí
Gynekologické píštěle
Močové (urogynekologické píštěle) jsou abnormální komunikací mezi močovým měchýřem, močovou trubicí či močovodů na jedné straně a pochvou na straně druhé. Následkem toho dochází k prakticky neustálému nechtěnému odchodu moči pochvou.
Co je příčinou
Nejčastější příčinou v naší populaci je píštěl vzniklá po nějaké předchozí operaci. Může být způsobená poraněním orgánů během jejich operačního uvolňování. V tomto případě bývá problém často diagnostikována již v průběhu nebo v krátkém období po operaci. U méně jasných případů se může jednat o termální poškození tkání, prošití močovodu, močového měchýře či močové trubice, nebo o tzv. ischemizaci tkání, způsobenou traumatizací cévního zásobení těchto orgánů. V tomto případě se píštěl může objevit až s delším odstupem od operace.
Dalšími příčinami jsou:
Ozařování (radiace) pánve v rámci onkologické léčby
Toto způsobuje traumatizaci drobných cévek a následně vede k již zmíněné ischemizaci.
Zánětlivá onemocnění
Pánevní gynekologické záněty, divertikulitida nebo jiná zánětlivá onemocnění střev (Crohnova nemoc, proktokolitida, …) způsobují překrvení a fragilitu (křehkost) pánevních orgánů. Tato sitace rovněž vede k zhoršenému tkáňovému hojení.
Porodní trauma
Tento typ píštěle je v naší populaci vzácný. Může být způsoben traumatizací pánevních orgánů během komplikovaného operačního porodu (vaginálního porodu i císařského řezu). Další možností je ischemizace měkkých tkání uskřinutím mezi hlavičkou miminka a kostěnou pánví.
Jak se problém diagnostikuje
Nejčastějším příznakem je trvalý únik moči pochvou
Hlavním a nejčastějším příznakem je trvalý nebolestivý únik moči pochvou. Únik může být občasný (tzv. intermitentní), nebo diagnostikován při určitých pozicích (napři při ohnutí, v dřepu), které mění tlakové poměry v pánvi.
Diagnóza je provedena v urogynekologické či urologické ambulanci při vaginálním vyšetření. Buď je vidět odtok moči přímo, nebo po použití barevné látky (tzv. barevný test), která se aplikuje do močového měchýře cévkou.
U tzv. vlasových píštělí může být diagnostika svízelná, neboť únik moči může být jen v některých situacích. V tomto případě se používá barevný test a zavedení tamponu do pochvy, který se po určité době zkontroluje.
V některých případech se využívá cystoskopie (pro kontrolu ústí močovodů nebo pro diagnostiku cizího materiálu. Dále mohou být využity zobrazovací techniky (magnetická rezonance nebo CT).
Jak se problém řeší
Nejvhodnější je řešit píštěl, pokud možno, co nejdříve po diagnostice. Řešení záleží na umístění píštěle. Při poranění močovodu může pomoci jeho dlouhodobá stentáž. Jedná se o zavedení trubice přímo do močovodu, která odvádí moč a umožní stěně močovodu spontánní zhojení. Pokud toto není úspěšné, je vhodné chirurgické řešení, které zde patří do rukou zkušeného urologa.
Při nejčastější komunikaci mezi močovým měchýřem a pochvou (tzv. vezikovaginální píštěl) se nabízí laparoskopický či vaginální urogynekologický přístup. Případně jejich kombinace. Pro snížení rizika opakovaného vzniku píštěle, které je okolo 20%, se, pokud možno, mezi pochvu a močový měchýř vkládá jiná tkáň, nejčastěji omentum (tuková předstěra, umístěná v břišní dutině před střevním traktem). I toto omentum se fixuje několika vstřebatelnými stehy.
Rizika operace
Komplikace provázející operační výkony jsou díky pokrokům v medicíně velmi řídké. Ke komplikacím, které vzácně provázejí všechny typy operací, patří např. trombóza (tvorba krevních sraženin v žilách např. dolních končetin), embolie (druhotné uzavření žil krevní sraženinou nejčastěji v plicích), krvácení během operace, infekce v operačním poli, nebo infekce močových cest. I přes pečlivou operační techniku může dojít během operace k náhodnému a neúmyslnému poškození okolních orgánů, např. močovodu, tenkého či tlustého střeva a dalších. Tato poškození mohou vést k nutnosti rozšíření stávajícího operačního výkonu, nebo i k jinému operačnímu výkonu.
Po operaci se může objevit únik moči, který je možné či nutné řešit samostatně v další době.
Dočasně se může objevit porucha vyprazdňování močového měchýře, která pozvolna během dnů či týdnů odezní.
Dlouhodobá úspěšnost této operace je více než 80%. V případě opakování píštěle by měla případná další operace proběhnout nejdříve za tři měsíce.
Pooperační péče
Nejdůležitější je péče o močovou cévku, po jejím odstranění pravidelné močení a vhodná hygiena.
Pracovní neschopnost
“Je to přesně rok, kdy jste mě operoval a já se neomaleně ptala, jestli to umíte. A umíte.
Chodím na malou jako velká holka a spím jako mimino celou noc, bez plenky.”
– D.S.
Délka pracovní neschopnosti je dána obtížností operačního zákroku. Obvykle trvá do odstranění močové cévky. Doma je třeba zachovávat klidový režim nutný k řádnému hojení a rekonvalescenci po operaci. V případě potíží (bolesti břicha, krvácení, horečka) po propuštění z hospitalizace doporučujeme okamžitou kontrolu. Zhruba za tři měsíce po operaci jste pozvána na plánovanou kontrolu.